Za Františkem Ševčíkem
V noci, z pátku na sobotu 22. července, zemřel doma v Brně ve věku 75 let někdejší vynikající hokejový reprezentant a držitel medailí z mistrovství světa i olympijských her František Ševčík.
Říká se, že někdy o kariéře rozhodne být v pravý čas na správném místě. Tohle může platit o hokejistovi Františku Ševčíkovi, který svůj první ligový zápas odehrál v dresu tehdejší Rudé hvězdy Brno v důležitém utkání proti rivalovi v boji o mistrovský titul, Kladnu. Věkem ještě dorostenec nastoupil hned v prvním útoku na místě legendárního Vlastimila Bubníka, který se zranil. Devatenáctiletý chlapec obstál a přispěl svým dílem k výhře 4:3. Diváci netušili, že pár hodin před naskočením na led, ho vyzvedli funkcionáři Komety z výkopu kanalize v jeho domě ve Vilémovicích.
Před tím, než oblékl dres slavné Komety, hrával ve Vilémovicích a poté ve školním týmu Jedovnic. Jako jediné v soutěži porazily Jedovnice středoškoláky z Elgartovy ulice, vedené profesorem Strnadem. Ten si nemohl nevšimnou nejlepšího hráče na ledě a tak se Ševčík dostal do mládežnického týmu Rudé hvězdy. Nejslavnější časy neprožil v prvním útoku, ale ve třetím, v němž z počátku hrál společně s Jaroslavem Jiříkem na křídlech pod taktovkou Zdeňka Kepáka. S Jiříkem pak také vstoupili do národního týmu, ale ve středu útoku nebyl Kepák, nýbrž Jozef Golonka. To bylo v roce 1965. V národním týmu vydržel až do roku 1970, vynechal pouze rok 1967. Nikdy se domů nevracel s prázdnou. Na mistrovství světa vybojoval tři stříbrné a dvě bronzové medaile.
Na olympijských hrách se objevil pouze jednou v roce 1968. Turnaj v Grenoble byl zároveň mistrovstvím světa. Tenhle turnaj byl patrně nejzdařilejším v jeho kariéře. Československý tým porazil sbornou 5:4. Jednu z branek vsítil i Ševčík, když před brankářem tečoval střelu Horešovského. V závěrečném utkání se Švédy za stavu 2:2 nastřelil tyč. Kdyby se puk odrazil do sítě a nikoliv do hřiště, bral by zlato. Nicméně Ševčík uchvátil diváky i novináře. Experti zařadil brněnské pravé křídlo do nejlepší šestky turnaje vedle Anatolije Firsova a Francise Hucka.
Proč si ocenili experti právě Ševčíka? Na to jasně odpověděl klubový trenér Ševčíka Vladimír Bouzek: „Je vynikající křídelní útočník se schopností účinně bránit. Svým odpovědným přístupem k tréninku i k utkání byl vzorem pro ostatní hráče.“ Přidejme, že byl dříčem nejen na ledě, ale v celém životě. Při vrcholovém hokeji vystudoval VUT a dosáhl na titul inženýra. Ve druhé polovině života pak překonal v devadesátých letech mrtvici, při níž ochrnul na půl těla. Jeho zarputilost, když rehabilitoval pět až sedm hodin denně, ho dovedla opět k plnohodnotnému životu v domě, který si postavil na kraji Líšně hned vedle svého spoluhráče Josefa Černého. Po odložení hokejky se věnoval úlům se včelami a pravidelně jezdil střílet v mysliveckém klobouku. S manželkou Evou vychoval syna, taktéž hokejistu, Františka a dceru Evu.
Čest jeho památce!